Usuario:Ryoga Nica/Taller/Acción Católica (ógano estatal)

La llamada Acción Católica fue una organización estatal fundada el 10 de junio de 1949 por iniciativa de los representantes de KSČ con la ayuda de los llamados sacerdotes patriotas como Bohuslav Černocký y Josef Plojhar . Su liderazgo se instaló en edificios poco antes que fueron ocupados por la fuerza por la acción católica real . Como no fue un evento católico real, que ella simplemente imitó, a menudo se menciona entre comillas o con el adjetivo "supuestamente" en la literatura profesional y de ficción.

Contenido 1 El inicio de la acción católica 2 El resultado de la acción católica 3 Enlaces 3.1 Referencia 3.2 Literatura 3.3 Artículos relacionados 3.4 enlaces externos Inicio de la acción católica El propósito de esta Acción Católica (CA) era ganar apoyo para un nuevo acuerdo entre el estado checoslovaco y la Iglesia Católica ( Ciudad del Vaticano ); se entiende como un acuerdo que se adaptaría al régimen comunista y haría de la Iglesia Católica una iglesia nacional, menos dependiente del Vaticano y más dependiente del Estado. Debido a que los altos funcionarios de la iglesia rechazaron tal acuerdo por razones comprensibles, fueron los "sacerdotes patriotas" quienes, con el amplio apoyo de los "creyentes progresistas", manifestarían la opinión mayoritaria en la iglesia y obligarían al arzobispo Beran a adherirse al tratado.

A la reunión inaugural del Comité Central del Evento Católico asistieron aproximadamente 70 clérigos, y se informó que más de 2.000 recibieron apoyo. Originalmente, se suponía que los "sacerdotes patriotas" también estaban en el liderazgo de los tres miembros principales de la Acción Católica, pero en un esfuerzo por aumentar la credibilidad de la nueva organización y evitar dar otras razones para la excomunión de los sacerdotes comunistas (algunos fueron ya excomulgado oficialmente, como Josef Plojhar), fueron finalmente su frente instalados laico . El presidente de la escritora Marie Pujmanová , Ferdinand Pujman , se convirtió en presidente . La mayoría de los comités regionales y distritales de Acción Católica también estaban encabezados por los comunistas; a fines de la década de 1940, ella estaba principalmente en Moravia.la mayoría de los comunistas siguen siendo miembros de la Iglesia Católica . El Partido Popular se encargó principalmente de obtener apoyo para la acción católica entre los creyentes no comunistas (por ejemplo, recolectar firmas , organizar el consenso, reclutar miembros para los comités KA, etc.) , aunque el Sacerdote del Pueblo de más alto rango ( Josef Plojhar ) no fue designado para el liderazgo de KA.

Resultado de la Acción Católica El evento terminó en un completo fiasco. Los obispos, encabezados por el arzobispo Beran, reaccionaron con gran dureza y rechazaron la nueva acción católica en la pastoral Voz de los obispos y ordinario a los fieles en la hora del gran juicio . Inmediatamente después, la Santa Sede se involucró también en todo el asunto , cuando, por decreto del 20 de junio, excomulgó , entre otras cosas , a todos aquellos que apoyaban o se sumaban a esta llamada "acción católica".

Las organizaciones inferiores de KA no podrían fundarse, si se formaran, tan a menudo sólo con la ayuda de "católicos", que aceptaron su puesto como una "tarea de partido" [1] y muchos "sacerdotes patriotas" se distanciaron de todo el asunto. bajo la amenaza de castigos eclesiásticos. [2] Además, gradualmente se hizo evidente que muchas de las supuestas firmas en apoyo de la Acción Católica pertenecían a sacerdotes y laicos que no estaban de acuerdo con el evento o fueron atraídos por diversas prácticas fraudulentas. Esto desacreditó aún más todo el evento.

Además, la acción provocó una escisión en el Partido Popular "revivido", que, tras las purgas de febrero, sólo tuvo dificultades para recuperarse en niveles inferiores a principios de 1949. Por ejemplo, la dirección regional de Ostrava de ČSL se distanció de la Acción Católica desde el principio, y en otras regiones algunas organizaciones partidarias locales recientemente establecidas se disolvieron para protestar contra el apoyo de KA.

Sin embargo, el gobierno también respondió con duras contramedidas: declaró ilegal la excomunión y los sacerdotes que leyeron cartas pastorales prohibidas en las iglesias o "no cumplieron con sus deberes" (por ejemplo, se negaron a administrar los sacramentos a los creyentes comunistas) fueron sometidos a duros castigos, que incluyeron varios años. en prisión. En la primavera de 1950 , sin embargo, la dirección del Partido Comunista tuvo que manifestar la falta de apoyo a la acción católica entre los fieles, y la organización se disolvió silenciosamente.

Referencias

Tzv. Katolická akce byla státem řízená organizace založená dne 10. června 1949 z popudu představitelů KSČ za pomoci tzv. vlasteneckých kněží jako byli Bohuslav Černocký a Josef Plojhar. Její vedení se usídlilo v budovách krátce předtím násilně zabraných skutečné Katolické akci. Jelikož se nejednalo o skutečnou Katolickou akci, kterou pouze napodobovala, je často v odborné i beletristické literatuře uváděna v uvozovkách nebo s přídomkem "tak zvaná".

Počátek Katolické akce

Účelem této Katolické akce (KA) mělo být získání podpory pro novou dohodu mezi československým státem a katolickou církví (Vatikánem); rozumí se dohodu, která by vyhovovala komunistickému režimu a z katolické církve by udělala národní církev, méně závislou na Vatikánu a více závislou na státu. Protože nejvyšší představitelé církve takovou dohodu z pochopitelných důvodů odmítali, měli to být právě „vlastenečtí kněží“, kteří by s širokou podporou „pokrokových věřících“ manifestovali většinový názor v církvi a tak donutili arcibiskupa Berana na smlouvu přistoupit.

Ustavující schůze Ústředního výboru Katolické akce se zúčastnilo přibližně 70 duchovních a dalších více než 2000 ji údajně podporovalo. Původně měli stát „vlastenečtí kněží“ také v nejvyšším tříčlenném vedení Katolické akce, ale ve snaze o zvýšení důvěryhodnosti nové organizace a nezavdání dalších příčin k exkomunikaci komunistickému režimu oddaných kněží (někteří již byli oficiálně exkomunikováni, jako např. Josef Plojhar), byli nakonec do jejího čela dosazeni laici. Předsedou se stal manžel spisovatelky Marie Pujmanové, Ferdinand Pujman. Také v čele většiny krajských a okresních výborů Katolické akce stáli komunisté – koncem 40. let byla zejména na Moravě většina komunistů stále ještě příslušníky katolické církve. Získáváním podpory pro Katolickou akci mezi nekomunistickými věřícími (např. sbíráním podpisů, pořádáním souhlasných manifestací, získáváním členů do výborů KA atd.) byla pověřena zejména lidová strana, přestože nejvýše postavený lidovecký kněz (Josef Plojhar) nakonec do vedení KA jmenován nebyl.

Výsledek Katolické akce

Akce skončila naprostým fiaskem. Biskupové v čele arcibiskupem Beranem zareagovali velice ostře a odmítli novou katolickou akci v pastýřském listě Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky. Vzápětí poté se do celé věci zapojil i Svatý stolec, když výnosem z 20. června mimo jiné exkomunikoval všechny, kteří tuto tzv. „Katolickou akci“ podporovali nebo do ní vstoupili.

Nižší organizace KA se nedařilo zakládat, pokud vznikly, tak často pouze za pomoci „katolíků“, kteří v nich přijali funkci jakožto „stranický úkol“​ a od celé věci se pod hrozbou církevních trestů distancovali i mnozí „vlastenečtí kněží“.​ Navíc postupně vycházelo najevo, že mnohé údajné podpisy na podporu Katolické akce patří kněžím i laikům, kteří s akcí nesouhlasili, nebo byly vylákány různými podvodnými praktikami. To celou akci ještě více z diskreditovalo.

Akce navíc vyvolala rozkol v „obrozené“ lidové straně, kterou se po únorových čistkách jen s potížemi podařilo počátkem roku 1949 obnovit i na nižších úrovních. Například ostravské krajské vedení ČSL se od Katolické akce od počátku distancovalo a v jiných krajích se některé nedávno ustavené místní organizace strany na protest proti podpoře KA samy rozpustily.

Avšak také vláda reagovala na tuto situaci tvrdými protiopatřeními – exkomunikace prohlásila za nezákonné a kněží, kteří četli v kostelech zakázané pastýřské listy nebo „neplnili své povinnosti“ (např. odmítali udělit svátosti věřícím komunistům) byli vystaveni tvrdým postihům, včetně několikaletého vězení. Na jaře roku 1950 ovšem vedení KSČ muselo konstatovat mizivou podporu Katolické akci mezi věřícími a organizace byla tiše rozpuštěna.

Odkazy

Literatura

• Václav Vaško: Dům na skále (1): Církev zkoušená, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004, ISBN 80-7192-891-7, s. 132–159
• Petr Juřák: Katolická akce v Olomouckém kraji, Olomoucký archivní sborník č. 3/2005, s. 126–154
• Kolektiv autorů: Český politický katolicismus 1848–2005, CDK, Brno 2008, ISBN 978-80-7325-155-0
• Formánková, P. - Kremličková, L. (eds.): Securitas imperii, sv. 11, ÚDV, Praha 2005, ISBN 80-86621-16-2

Související články

• Katolická akce
• Katolická akce v Československu
• Mírové hnutí katolického duchovenstva
• Sdružení katolických duchovních Pacem in terris

Externí odkazy

• Stručně o státní „Katolické akci“